Jak vybrat mezi DNS a HTTP filtrováním v Gateway
Rozdíl mezi DNS a HTTP filtrováním v Gateway. Jak připravit HTTPS inspekci, nastavit výjimky a ověřit identity i pořadí pravidel v pilotu.
Theo Marek
Cloudflare Solutions Engineer v Integrity. Nasazuje ochranu proti DDoS, WAF a Zero Trust pro firmy v ČR a SK.

Zablokovat škodlivou doménu a zakázat jednu stránku uvnitř používané služby jsou dva rozdílné úkoly. První může vyřešit DNS filtrování. Druhý vyžaduje podrobnější kontrolu webového provozu a také důslednější přípravu firemních zařízení.
Cloudflare Gateway nabízí obě vrstvy. O volbě rozhoduje to, co potřebujete v požadavku rozpoznat, jak provoz přivedete ke kontrole a jaké výjimky dokážete spravovat. Začít lze malým pilotem s jednoznačnou otázkou, například zda konkrétní skupina potřebuje přístup k celé doméně, nebo pouze k její části.
- DNS pravidlo rozhoduje podle dotazu na doménové jméno
- HTTP pravidlo může pracovat s konkrétní URL a dalšími atributy požadavku
- TLS inspekce, tedy kontrola šifrovaného spojení, vyžaduje důvěru zařízení v příslušný certifikát
- Výjimky a pořadí pravidel mohou změnit výsledek celé konfigurace
1. Rozhodněte, co přesně potřebujete povolit nebo blokovat
DNS překládá doménová jména na adresy, se kterými zařízení navazuje spojení. Gateway může tento dotaz vyhodnotit a podle politiky doménu povolit nebo zablokovat. Pro základní omezení známých škodlivých domén jde o užitečné místo kontroly.
DNS ale nevidí cestu za doménovým jménem. Z dotazu na portal.example.com nepozná, zda uživatel následně otevře firemní návod, nebo jinou část portálu. Politika proto nemůže na základě samotného DNS rozlišit dva dokumenty na stejné doméně.
Dokumentace filtrování HTTP popisuje podrobnější kontrolu webových požadavků. Ta umožňuje rozhodovat podle URL, metod a dalších dostupných atributů. U HTTPS provozu však musí mít kontrolní vrstva možnost přečíst odpovídající šifrované údaje.
Před konfigurací napište pravidlo jako konkrétní pracovní potřebu. „Zaměstnanci nesmějí navštěvovat známé phishingové domény“ míří na jiný rozsah než „dodavatelé nesmějí otevírat tuto část portálu“. Čím přesnější zadání, tím menší tlak na dodatečné plošné výjimky.
Rozlišujte také přístup k webu od práce s jeho obsahem. Otevření stránky, nahrání souboru a odeslání citlivých dat mohou vyžadovat rozdílné kontroly. Dostupnost konkrétních selektorů a navazujících funkcí ověřte před návrhem politiky.
DNS filtrování zároveň nenahrazuje kontrolu všech síťových spojení. Aplikace může používat známou IP adresu nebo dříve získanou odpověď. Při hodnocení ochrany proto oddělte zablokovaný DNS dotaz od celkového přehledu o provozu zařízení.
Výsledkem prvního rozhodnutí má být popis kontrolovaného objektu. Je to celá doména, konkrétní URL, určitá skupina uživatelů, nebo konkrétní typ požadavku? Teprve podle odpovědi vybírejte vrstvu a způsob nasazení.
U každého omezení určete vlastníka pracovního požadavku. Bezpečnostní tým může navrhnout kontrolu, ale potřebnost služby musí potvrdit člověk, který odpovídá za příslušnou práci. Pravidlo pak lze hodnotit podle konkrétního účelu a dopadu, místo dohadování nad tím, zda daný web obecně působí rizikově.
2. Začněte DNS politikou a ověřte skutečnou cestu dotazu
Nejdřív určete, odkud budou DNS dotazy přicházet. Může jít o spravovaná zařízení nebo síťovou lokalitu připojenou podporovaným způsobem. Samotné vytvoření pravidla neznamená, že ho každý notebook začne automaticky používat.
Na testovacím zařízení ověřte, že dotazy skutečně procházejí zamýšlenou službou. Výsledek porovnejte s odpovídajícím záznamem v Gateway. Pokud tam dotaz není, nezačínejte změnou blokovací podmínky, nejdřív vyřešte směrování nebo konfiguraci resolveru.
DNS politiky kombinují podmínky a akci. Pro pilot vyberte úzký, ověřitelný rozsah a předem určete očekávané chování. Testovací doménu volte bezpečně a cíleně, nikoli otevřením skutečného phishingového odkazu na běžném pracovním počítači.
Zaznamenejte také prioritu pravidla a existující výjimky. Dvě jednotlivě rozumné politiky mohou ve společném pořadí vyprodukovat překvapivý výsledek. Nižší číselná hodnota precedence znamená vyšší prioritu, ale při DNS zpracování záleží také na fázi vyhodnocení.
Některá pravidla pracují s údaji dostupnými před překladem domény, jiná s odpovědí resolveru. Nestačí proto přečíst pořadí jednoho seznamu a předpokládat, že vysvětluje všechny případy. Při nečekaném výsledku zjistěte, které pravidlo a která fáze skutečně rozhodly.
Po změně politiky počítejte s vlivem uložených DNS odpovědí. Pro opakovaný test si zaznamenejte stav cache a postup obnovení dotazu. Jinak můžete srovnávat nový dotaz s předchozí odpovědí a chybně vyhodnotit, že pravidlo nefunguje.
U plošně povolené domény vždy zjistěte, proč výjimka vznikla. Může být potřebná pro jedinou pracovní službu, ale zpřístupňovat větší rozsah. Pokud potřebujete jemnější rozlišení, použijte pro danou úlohu HTTP vrstvu místo dalšího rozšiřování DNS seznamu.
Stejný test zopakujte mimo kancelář, pokud zaměstnanci pracují vzdáleně. Konfigurace na firemní síti nemusí dokazovat správné chování notebooku na domácím připojení. Do přejímky patří obě prostředí, která má navržená politika skutečně chránit.
3. Pro HTTPS kontrolu připravte klienta a důvěryhodný certifikát
Úplná kontrola HTTPS provozu potřebuje více než pravidlo s názvem domény. Provoz musí projít příslušnou proxy a zařízení musí důvěřovat certifikátu použitému pro inspekci. Bez těchto předpokladů nelze spolehlivě kontrolovat šifrovanou URL cestu nebo obsah požadavku.
Při běžném nasazení na spravovaných noteboocích se používá Cloudflare One Client v odpovídajícím režimu. Správce zároveň nasadí kořenový certifikát a zapne požadované nastavení proxy i TLS decryption. Přesné kroky vždy přizpůsobí používanému operačnímu systému a způsobu správy zařízení.
Princip a podmínky vysvětluje dokumentace TLS decryption. Gateway během inspekce zprostředkuje dvě zabezpečená spojení. Zařízení proto musí důvěřovat vydavateli certifikátu, který mu kontrolní vrstva předkládá.
Nezkoušejte chybějící důvěru řešit návodem, aby zaměstnanci ignorovali varování prohlížeče. Ověřte správnou instalaci certifikátu a podporu konkrétní aplikace. U aplikací s vlastním úložištěm certifikátů může být potřeba odlišný postup než u systémového prohlížeče.
TLS inspekce mění zacházení s obsahem komunikace. Před nasazením stanovte, kdo spravuje pravidla, kdo může číst dostupné záznamy a jaké údaje firma potřebuje uchovávat. Rozsah nastavte podle skutečného bezpečnostního účelu a interních pravidel organizace.
Do pilotu zařaďte reprezentativní aplikace, ne pouze jednu otevřenou webovou stránku. Ověřte přihlášení do firemních služeb, nahrávání souborů a používané desktopové klienty. Výsledek běžného prohlížeče nemusí odpovídat chování samostatné aplikace.
Zaznamenejte i stav zařízení, které ještě nedostalo požadovaný certifikát. Podpora musí poznat tento případ od chyby cílového webu nebo blokace politikou. Takové rozlišení zkrátí diagnostiku a omezí zbytečné výjimky vytvářené pod provozním tlakem.
Správa certifikátu pokračuje i po jeho první instalaci. Připravte postup pro obnovu, změnu použitého vydavatele a odebrání konfigurace při vyřazení zařízení. Záznam o nasazení má umožnit zjistit, která zařízení už změnu převzala a která stále používají původní stav.
4. Každou výjimku z inspekce popište jako konkrétní rozhodnutí
Některé aplikace používají certificate pinning, tedy očekávání konkrétního certifikátu nebo jeho vlastnosti. Jiné vyžadují vzájemné TLS ověření klienta a serveru. Zprostředkovaná inspekce může být s jejich chováním nekompatibilní, takže potřebují samostatné posouzení.
Výjimku zakládejte pro známou službu a doložený důvod. Uveďte vlastníka, rozsah a termín přezkoumání. Bez tohoto záznamu se z dočasné opravy může stát trvalé místo, jehož provoz už nikdo neposuzuje.
Akce Do Not Inspect mění více než způsob navázání šifrovaného spojení. Pro odpovídající provoz ukončuje další HTTP inspekci a související uplatňování pravidel. Nelze potom předpokládat, že obsah stejného požadavku nadále kontroluje DLP (ochrana před únikem dat) nebo antivirová funkce Gateway.
Provoz vyňatý z HTTP inspekce také nemá stejnou viditelnost v HTTP záznamech. To neznamená automatické vypnutí všech jiných síťových kontrol. Právě proto je potřeba popsat, které vrstvy ochrany zůstávají účinné a které údaje budou dostupné.
Při opravě chyby postupujte od nejmenšího potřebného rozsahu. Výjimka pro jeden konkrétní hostname může být přiměřená tam, kde plošné vyřazení celé kategorie odstraní příliš mnoho kontroly. Každou změnu následně ověřte na zamýšlené službě i mimo ni.
U výjimky si stanovte i způsob jejího budoucího odstranění. Může jít o změnu aplikace, novou podporovanou konfiguraci nebo ukončení používání služby. Bez takového bodu se seznam výjimek rozšiřuje, aniž by někdo znovu posuzoval jejich potřebu.
Před změnou uložte předchozí rozsah i důvod rozhodnutí. Pokud výjimka problém nevyřeší, vraťte ji a pokračujte v diagnostice jiné příčiny. Ponechaná neúčinná výjimka by pouze snížila přehlednost konfigurace, aniž by přinesla zamýšlený provozní užitek.
5. Ověřte identitu uživatele i pořadí vrstev
Pro pravidla založená na identitě potřebuje Gateway vědět, kterému uživateli provoz patří. Pouhé směrování DNS přes společnou síťovou lokalitu nedokládá identitu každého zaměstnance. U podporovaného klientského nasazení proto ověřte registraci zařízení a jeho přihlášení.
Politiky používající identity selectors vyžadují One Client v režimu Traffic and DNS. Při výběru skupin rozlišujte skupiny poskytovatele identity od skupin pravidel Access. Jde o odlišné objekty a jejich podobný název není důkazem stejného členství.
Pro test vytvořte dvojici účtů s rozdílným oprávněním. Oba mají otevřít stejnou adresu ze srovnatelně nastaveného zařízení. Jestliže dostanou shodný výsledek, ověřte před změnou pravidla, jakou identitu a skupinu Gateway skutečně rozpoznala.
Změna členství u IdP se nemusí okamžitě projevit ve všech aktivních relacích. Záleží na použité synchronizaci a opětovném ověření. Součástí přejímky proto musí být také odebrání oprávnění a potvrzení okamžiku, kdy se změna začne uplatňovat.
Pořadí vynucování zásad vysvětluje vztah mezi jednotlivými vrstvami. DNS blokace může zabránit navázání spojení dříve, než se požadavek dostane k HTTP pravidlu. HTTP povolení proto samo neodstraní dřívější DNS blokaci.
Při diagnostice sledujte jednu cestu od zařízení k cílové službě. Zapište čas, identitu, doménu a očekávané rozhodnutí jednotlivých vrstev. Takový záznam ukáže konkrétní místo problému lépe než opakované přesouvání pravidel bez ověřené hypotézy.
Pokud pracuje více správců současně, změny během testu koordinujte. Jinak může výsledek ovlivnit úprava jiné vrstvy, o které testující člověk neví. U každého ověření proto zaznamenejte také použitou verzi nebo aktuální podobu relevantních pravidel.
6. Pilot ukončete podle výsledků, ne podle počtu vytvořených pravidel
Vyberte skupinu uživatelů s podobným pracovním prostředím a určete odpovědnou podporu. Předem oznamte, co se bude měnit a kam hlásit potíže. Dočasně omezený rozsah umožní zachytit chybnou blokaci bez zásahu celé organizace.
Pro každou požadovanou kontrolu připravte povolený i zakázaný scénář. Pokud má HTTP politika blokovat konkrétní cestu, ověřte také jinou povolenou cestu stejného webu. Teprve tato dvojice ukáže, zda je pravidlo dostatečně přesné.
Vedle výsledku blokace sledujte provozní dopad. Kolik požadavků na podporu změna vyvolala a které aplikace potřebují výjimku? Používejte vlastní měření z pilotu, protože samotná dokumentace nedokládá dopad na konkrétní firemní prostředí.
Připravte návrat jednotlivé změny a určete, kdo ho smí provést. Při problému vracejte konkrétní politiku nebo konfiguraci, jejíž dopad znáte. Plošné vypnutí inspekce znemožní posoudit příčinu a může nepozorovaně odstranit další ochranu.
Před rozšířením ověřte, že potřebné funkce a záznamy odpovídají používanému plánu. Zkontrolujte dokumentaci klienta a aktuální podporu podnikových aplikací. Rozhodnutí má vycházet z konkrétní konfigurace, nikoli z obecného označení služby jako bezpečné webové brány.
Další skupinu zapojujte až po vyřešení zásadních chyb pilotu. Zachovejte přitom testy předchozí skupiny, aby nová výjimka nepoškodila už ověřené chování. Postupné rozšíření tak přidává pokrytí a současně průběžně kontroluje dopady změn.
Pro technickou konzultaci s Integrity pomůže seznam pracovních scénářů, výsledky testů a zdůvodněné výjimky. Díky nim lze rozlišit problém směrování od příliš široké politiky. Provozní cíl je srozumitelný: blokovat vymezené riziko a současně zachovat konkrétní práci, kterou zaměstnanec potřebuje dokončit.
Zdroje
- Filtrování HTTP, dokumentace Integrity
- DNS politiky, dokumentace Integrity
- TLS decryption, dokumentace Integrity
- Pořadí vynucování zásad, dokumentace Integrity
- Set up HTTP filtering, aktuální primární dokumentace
- DNS policies, aktuální primární dokumentace
- TLS decryption, aktuální primární dokumentace
- Identity selectors, aktuální primární dokumentace
- Order of enforcement, aktuální primární dokumentace
Integrity
news
Články z našeho blogu. To nejnovější o platformě Cloudflare a všem kolem.











